Boršov nad Vltavou vyhrál 2. ligu ČR ve šprtci!!!
Největší úspěch v historii klubu se nerodil lehce. Do Brna boršovští nakonec odjížděli pouze ve třech (Tomášek, Ludvík, Jabůrek), když se nenašel čtvrtý hráč, díky němuž by si základní trojice mohla alespoň občas odpočinout. Po brzkém vstávání se vyrazilo na cestu. Po poznámce Olafa, že mu pod hlavou něco mlátí a nemůže na zadních sedadlech spát, dotáhnul Michal uvolněné šrouby na zadním kole a jelo se dál. Ve čtvrt na deset jsme dorazili do Brna. Navigace nás dovedla do rozkopané ulice - někde tam měla být Orlovna K. Pole, kde se finále hrálo. Po chvilkovém bloudění Michal zaparkoval a Olaf si vzpomněl, že tady někde hrál v únoru turnaj, a že asi ví, kde to je. Udělali jsme si čtvrthodinovou poznávací procházku po Králově Poli, abychom pak zavolali M. Kučerovi (pořadatel), kde to vlastně je. Ten pro nás radši došel. Společně jsme se vrátili k našemu zaparkovanému autu a vydali se na druhou stranu, než původně. Po deseti metrech jsme byli v cíli.
Na místě už byly všechny týmy. Asi po patnácti minutách jsem si bystře všimnul, že chybí Old Friends Most. Ti se omluvili a místo nich do finále nastoupili Šneci Kohoutovice - třetí tým brněnské skupiny. Po krátkém dohadování, jestli je to pro nás dobře nebo špatně, jsme se jednohlasně shodli na tom, že nevíme.
První kolo jsme měli volno a pouze jsme pískali zápasy. Mohli jsme alespoň nastudovat hru soupeře - jediný tým, se kterým jsme v sezóně hráli, byl Litvínov. Brněnské týmy Orel Královo Pole, Orel Bohunice i Šneci Kohoutovice pro nás byly velkou neznámou. Po odehraném kole jsem se utvrdil v přesvědčení, že "něco uhrát" bude asi trochu problém, a když nebudeme poslední (pátí), tak to bude fajn. Olaf, po zhlédnutí toho stejného kola prohlásil, že je to hratelné.
Pak už nás čekal první zápas s Litvínovem (3. místo v české skupině) - soupeřem, se kterým máme letos nejhorší bilanci (výhra - 2 remízy - prohra). Hned v prvním trojutkání ze tří nám Olaf pokazil taktiku "Olaf všechno vyhraje a zbytek se uvidí" a drze prohrál 0:1 vlastňákem z první rozehrávky. Michal ho kamarádsky napodobil a tak jsme po první směně prohrávali 1:2, protože mně se kupodivu podařilo vyhrát. Ve druhé směně se rozdíl ve skóre nezměnil, pouze posunul na 2:3. Ve třetí směně jsme tedy potřebovali vyhrát minimálně dva zápasy ze tří, abychom měli alespoň bod. Podařilo se. Boršov - Litvínov 4:4.
Do dalšího zápasu s Kohoutovicemi jsme nastupovali s tím, že se v tomto zápase zřejmě rozhodne o tom, jestli domů povezeme nějakou trofej. Do prvních zápasů jsme vstoupili dobře a po první směně jsme vedli 1:0. Druhé trojutkání se nám hrubě nevydařilo a rázem jsme prohrávali 1:2. V posledním kole jsme však dvakrát vyhráli (Tomášek, Ludvík) a jednou remízovali a mohli slavit vítězství. Boršov - Kohoutovice 3:2.
Nyní nás čekala poslední utkání s papírově silnějšími týmy. Jako první přišlo na řadu Královo Pole. Nevím, jestli jsme se uklidnili předchozím vítězstvím, ale najednou jsme hráli jako vyměnění. S lehkostí jsme se všichni tři dostali do vedení, a i když já a Michal jsme ve svých zápasech "pouze" remizovali, po Olafově výhře jsme vedli 1:0. V druhé směně se výsledky opakovaly - zase výhra (tentokrát Tomášek místo Ludvíka) a dvě remízy. V poslední směně už jsme výsledek pohlídali - Boršov - Královo Pole 4:1.
Před posledním zápasem s Bohunicemi byla tabulka pěkně zamotaná. Vedli jsme tabulku o bod a měli jistotu, že už nemůžeme skončit hůře než třetí, ale jak to tak bývá, s jídlem roste chuť, a tak jsme chtěli skončit lépe, pokud možno vyhrát. K tomu nám stačila v posledním zápase i remíza, která se i po první směně urodila. Ve druhém trojutkání jsme se však dvěma prohrami dostali pod tlak - v poslední směně hracího dne jsme potřebovali minimálně dvě vítězství ze tří zápasů. Vzhledem k tomu, že Michal hned od začátku vysoko prohrával, bylo jasné, že Ludva i já musíme své zápasy vyhrát. To se nakonec podařilo a v infarktovém závěru jsme získali potřebný bod za remízu - Boršov - Orel Bohunice 3:3.
Pak už mohla vypuknout radost z největšího úspěchu boršovského klubu naplno. Cesta domů byla veselá, pouze Olaf se neustále dožadoval zastávky "na polívku". Tak mu bylo velkoryse vyhověno.
P. S. Musím také poděkovat V. Zíkovi, posile z prvoligové Dobré Vody, za vzornou výpomoc v základní části (ve finále hráči z první ligy nesmí nastoupit). Bez něj by postup do finále byl mnohem těžší. A díky také P. Stoličkovi, M. Benešovi a M. Hüttnerovi, kteří nastoupili v základní části alespoň v pár zápasech.
J. Tomášek
Statistiky jednotlivců (výhry-remízy-prohry):
Jan Ludvík 8-1-3, J. Tomášek 6-5-1, M. Jabůrek 1-3-8
Konečné pořadí finálového turnaje:
1. BHC Boršov n. Vlt. Mighty Pigs, 2. Orel Královo Pole, 3. Orel Bohunice, 4. Šneci Kohoutovice, 5. Starcolor Litvínov